Hlavní strana » Články a eseje » Americké zápisky č. 3

Americké zápisky č. 3

Články a eseje, 8. 3. 2007

Z New Orleans jsme letěli – zase zhruba hodinu – do Birminghamu, největšího města dalšího jižanského státu Alabamy. Opět se jedná o téměř klasický americký jih, což bylo patrné hned na prvních dřevěných domcích, které lemovaly naši cestu z letiště. Je tu naše téměř léto, teplota se blíží 25°C.

Alabama proslula svými plantážemi s bavlnou a černými otroky s tím, že otrokářství zde trvalo až do roku 1871. V padesátých a šedesátých letech 20. století se Alabama stala centrem hnutí za občanská práva, zde se v roce 1955 odehrála známá událost, kdy černoška Rosy Parksová odmítla opustit v autobuse místo určené pouze pro bělochy, zde působil Martin Luther King a zde byl guvernérem neméně známý a velmi kontroverzní George Wallace.

Náš program začal mým projevem pro birminghamský Rotary klub. Na zahájení této akce skvěle zazpíval černošský soubor místní univerzity pravý, nefalšovaný gospel, což bylo velkým zážitkem. Teprve přitom jsem si povšimnul, že v sále, kde bylo asi 400 lidí, samí birminghamští VIPs, nebyl s výjimkou těchto zpěváků ani jediný černoch. To je k zamyšlení.

Birmingham je považován za jedno z nejkonzervativnějších míst Ameriky. Váženým zdejším občanem, který naši návštěvu vlastně zorganizoval, je bývalý americký velvyslanec u nás Bill Cabaniss. Je to typické americké město střední velikosti, s liduprázdným downtownem, s obrovskými suburbs (předměstími), nikdo nechodí pěšky. Ale mají tu úžasné muzeum moderního umění, ve kterém jsem v rámci celoročního programu města: „Zaostřeno na Českou republiku“ spoluzahajoval neskutečnou výstavu moderního českého malířství od jednoho amerického sběratele. Nechápu, jak bylo možné do konce osmdesátých let získat tolik špičkových obrazů – Emil Filla, Josef Čapek, František Hudeček, Karel Černý, Antonín Procházka, Jan Zrzavý, abych jmenoval alespoň některé z nich. Konec konců, je to asi jednoduché, stačí peníze.

Jedna zajímavost. V Birminghamu se narodila dnešní ministryně zahraničí Condoleezza Rice. Za první čtyři dny v USA jsem ještě nepotkal člověka, který by zmínil otázku radaru a myslím, že o tom ani nikdy neslyšel (samozřejmě s výjimkou B. Cabanisse). Je třeba dát věci do správných proporcí.

Václav Klaus, 8.3.2007