Klaus.cz






Hlavní strana » Články a eseje » Americké zápisky č. 1


Americké zápisky č. 1

Články a eseje, 7. 3. 2007

V jižanském Houstonu už je jaro. Teploměr ukazuje více než 20° C, všude jsou barevné květiny nám známých i neznámých tvarů, v umělém jezírku pod okny post-prezidentské kanceláře George Bushe staršího se na kamenech vyhřívají želvy.

Houston je typicky americké město. Supermoderní, čistý, architekturou odvážný „downtown“ je v podstatě liduprázdný (i v pondělí ve tři hodiny odpoledne) a pak už je jenom zcela nesoustavná a rozptýlená zástavba se spoustou zeleně na ploše 300 mil čtverečních. Tu není možné navštívit, tou je možné projet.

Lidé jsou tu trochu jiní než ve městech východního pobřeží i než v surfující Kalifornii. Poslední člověk, který byl na měsíci, americký kosmonaut českého (a slovenského) původu Cernan, který sem přišel při přípravě na kosmický let v roce 1963 říká, že to tady má rád: „Žijí tu lidé, kteří když říkají ano, myslí ano, když ne, tak ne. Pořád se tu ještě používají slůvka prosím a děkuji“.

Zájemci o Evropskou unii by také měli studovat Texas, který je příspěvkem k tomu, jak se ta americká „unie“ v čase vyvíjela. Texas byl původně součástí Mexika, pak se osamostatnil a pak teprve vstoupil do unie. I ve Spojených státech nebylo všechno dané od začátku, i tak probíhalo „rozšiřování“ o další státy, i tam probíhalo „prohlubování“ ve směru unifikace, centralizace a přesunu pravomocí do Washingtonu.

Největším zážitkem bylo setkání s prezidentem Bushem, který si plně, ale velmi pracovně užívá své postprezidentování. Dokonale se mu daří tuto roli hrát. Má na to úřad, skoro se všemi rekvizitami prezidentského úřadu, má na to nadhled, rozhled, klid v duši. Dívá se na věci s dlouhodobějším pohledem, přemýšlí, poslouchá, vidí spíše trendy a tendence než poslední události, srovnává Čínu, kdy tam byl v 70.tých letech velvyslancem, s Čínou dnes, Rusko, když byl šéfem CIA, s Ruskem dnes, těší se, že Sarkozy, vyhraje-li, ubere z francouzského antiamerikanismu, vzpomíná na návštěvy Prahy, i na to, jak mluvil k plnému Václavskému náměstí. Nesmírně milá a přátelská schůzka – jako ostatně všechny předchozí – se z plánované půlhodiny protáhla na trojnásobek.

Mne má docela rád. Novinářům řekl: „Jsem velmi potěšen, že tu prezident Klaus byl, hodně jsem se od něj dozvěděl o Evropě i o dalších věcech. Známe se už dlouho a stále mne udivuje svou silou i vůdcovskými schopnostmi, otevřeností a přátelstvím k Americe. A to pro mne, jako pro otce současného prezidenta, znamená hodně“ (citováno podle Idnes). Ochotně se vyfotografoval, jednotlivě, s každým členem delegace. Pouze po operaci obou kyčelních kloubů hůře chodí. Asi už nebude skákat padákem, jako před 3 lety při svých 80. tých narozeninách. Ale chlubil se mi, že musel skočit dvakrát, protože poprvé to televize nestihla zabrat.

Druhou událostí jsou čeští krajané, kterých je tu nejvíce na světě. České kulturní centrum v Houstonu – postavené z dobrovolných sbírek, ne z peněz daňových poplatníků, je obrovská budova, která má v prvním patře sál pro 400 lidí. Při mé návštěvě byl více než naplněn. Na rozdíl od některých „složitějších“ komunit (Toronto, Los Angeles), je to komunita velmi přátelská. Mluví s námi o dnešku, ne o restitucích. Anglická kniha mých textů (vydaná před 2 roky v nedalekém Dallasu) se tam s mým podpisem a příslibem dopsání osobního věnování prodávala za 1 000$. Byly prodány bleskurychle. Je to pro nás velmi významná podpůrná skupina v USA.

Unikátní je i rodeo. Jednou za rok se po 21 dní koná velkolepé rodeo. Je to v hale, která svou rozlohou spíše připomíná strahovský spartakiádní stadion než Sazka arénu, denně tam přicházejí desetitisíce lidí, často v kovbojských oděvech a velmi se baví. Je to zajímavé, ale náš „cup of tea“ to asi není a nebude. Sem to ale patří.

Ve stánku, kde se prodávaly kovbojské klobouky a pásky, si mladší Mexičanka mezi obsluhováním kupujících (i z naší delegace) četla Bradburyho 451°Fahrenheita. A pak že Američané nejsou kulturní národ.

Václav Klaus, 6.3.2007

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu